Studie selektivity ipamorelinu od Raun z roku 1998 vysvětlena

Studie o selektivitě ipamorelinu od Kirsten Raun a jejích kolegů byla publikována v listopadu 1998 v časopisu European Journal of Endocrinology. Nese název Ipamorelin, the first selective growth hormone secretagogue. Autoři pracovali na oddělení GH Biology společnosti Novo Nordisk v Dánsku, firmě, která tuto látku vyvinula. Jde o původní článek, který ipamorelin představil odborné literatuře, a slovo selective v jeho názvu je důvodem, proč se o tomto peptidu dodnes diskutuje. Tento článek vysvětluje, čeho se výzkumníci snažili dosáhnout, jak látku testovali na buňkách a zvířatech, co měřili a co studie neprokázala.

Na co se studie o selektivitě ipamorelinu ptala

V devadesátých letech byla známa řada syntetických peptidů, které spouštěly uvolňování růstového hormonu (GH) z hypofýzy. Nejznámější byly peptidy uvolňující růstový hormon GHRP-6 a GHRP-2. Fungovaly dobře, ale měly nevýhodu: zvyšovaly také stresové hormony ACTH a kortizol a v některých případech i prolaktin. Látka, která by uvolňovala GH bez těchto vedlejších signálů, by byla čistším výzkumným nástrojem a lepším kandidátem na léčivo.

Autoři proto položili dvě otázky. Zaprvé, zda mohou najít nový peptid se silou uvolňování GH podobnou GHRP-6. Zadruhé, zda bude tento peptid selektivní, tedy zda ponechá ostatní hormony hypofýzy nedotčené. Pozadí toho, jak se ipamorelin obvykle zkoumá spolu s analogem GHRH, shrnuje náš průvodce CJC-1295 a ipamorelin.

Jak studie o selektivitě ipamorelinu probíhala

Ipamorelin vznikl v rámci rozsáhlého chemického programu. Výzkumníci vycházeli z GHRP-1 a vytvořili řadu sloučenin, kterým chyběl jeho centrální dipeptid Ala-Trp. Ipamorelin byl v této řadě identifikován. Jde o pentapeptid, tedy řetězec pěti stavebních jednotek se sekvencí Aib-His-D-2-Nal-D-Phe-Lys-NH2. Dvě ze stavebních jednotek jsou D-aminokyseliny a jedna, Aib, se v přirozených proteinech nevyskytuje, což peptid činí odolnější vůči rozkladu.

Látka byla poté testována ve třech systémech:

• In vitro: primární buňky hypofýzy krys v kultuře, pro přímé měření uvolňování GH a pro ověření, který receptor se zapojuje, pomocí antagonistů GHRP a GHRH.

• Anestezované krysy: pro měření uvolňování GH u živého zvířete.

• Vědomá prasata: pro měření uvolňování GH a zejména vlivu na další hormony: FSH, LH, prolaktin, TSH, ACTH a kortizol.

V každém systému byl ipamorelin srovnáván s GHRP-6 a u prasat také s GHRP-2 a GHRH. Abstrakt neuvádí počet zvířat v jednotlivých skupinách, proto ho zde neuvádíme.

Co studie o selektivitě ipamorelinu zjistila

Abstrakt uvádí podrobné číselné údaje, které zde uvádíme tak, jak byly publikovány:

• Buňky hypofýzy krys: Ipamorelin uvolňoval GH s EC50 1,3 ± 0,4 nmol/l a maximálním účinkem 85 ± 5 %, zatímco GHRP-6 dosáhl 2,2 ± 0,3 nmol/l a 100 %. Obě látky tedy byly podobné v síle i účinnosti.

• Receptor: Pokusy s antagonisty ukázaly, že ipamorelin, stejně jako GHRP-6, stimuluje uvolňování GH přes receptor podobný GHRP, nikoli přes receptor GHRH.

• Anestezované krysy: Ipamorelin měl ED50 80 ± 42 nmol/kg a maximální hladinu GH 1545 ± 250 ng/ml, zatímco GHRP-6 měl 115 ± 36 nmol/kg a 1167 ± 120 ng/ml.

• Vědomá prasata: Ipamorelin měl ED50 2,3 nmol/kg a maximální hladinu GH 65 ng/ml plazmy. GHRP-6 dosáhl 3,9 nmol/kg a 74 ng/ml. GHRP-2 byl silnější, ale méně účinný, s hodnotami 0,6 nmol/kg a 56 ng/ml.

• Ostatní hormony: Žádná z testovaných látek neovlivnila u prasat FSH, LH, prolaktin ani TSH. GHRP-6 a GHRP-2 zvyšovaly ACTH i kortizol. Ipamorelin nezvyšoval ACTH ani kortizol na úroveň významně odlišnou od té, která se objevila po GHRH. Toto platilo i při dávkách více než 200násobně vyšších než ED50 pro uvolňování GH.

Autoři uzavřeli, že ipamorelin je prvním agonistou receptoru GHRP, jehož selektivita pro uvolňování GH se podobá selektivitě samotného GHRH, a označili ho za zajímavého kandidáta pro klinický vývoj.

Omezení studie o selektivitě ipamorelinu

• Pouze data z zvířat a buněk: Studie použila buňky krys, krysy a prasata. Nebyli zapojeni žádní lidé.

• Autorství z průmyslu: Všichni autoři byli zaměstnanci firmy, která sloučeninu vyvinula a držela na ni patent. To je u objevného článku běžné, ale znamená to, že studie nebyla nezávislá.

• Akutní měření: Pokusy měřily reakce hormonů po jednotlivých dávkách. Článek nepopisuje opakované dávkování ani dlouhodobé účinky.

• Neznámé velikosti skupin: Abstrakt neuvádí, kolik zvířat bylo použito v jednotlivých pokusech.

• Pozdější vývoj: Ipamorelin byl zařazen do klinických studií pro gastrointestinální indikaci, ale nebyl schválen jako léčivo. Selektivita zjištěná u zvířat nebyla potvrzena v publikované dlouhodobé studii na lidech.

Co to znamená pro výzkum ipamorelinu

Tato práce stanovila dvě vlastnosti, které ipamorelin v literatuře definují: sílu uvolňování GH srovnatelnou s GHRP-6 a absenci účinku na ACTH a kortizol u prasat při testovaných dávkách. Pro výzkumníky jsou číselné údaje v abstraktu užitečným referenčním bodem při navrhování pokusů na kulturách buněk hypofýzy nebo na hlodavčích modelech. Práce s receptory zase vysvětluje, proč je ipamorelin řazen do třídy GHRP, a ne k analogům GHRH.

Studie neprokazuje účinky na lidech a nepodporuje žádné použití mimo kontrolovaný výzkum. Ipamorelin se nejčastěji studuje společně s analogem GHRH, protože oba působí na různé receptory. Sloučeniny z této oblasti jsou uvedeny v naší kolekci peptidů růstového hormonu a náš blend CJC-1295 a ipamorelinu je dodáván jako lyofilizovaný prášek pro laboratorní výzkum. Postupy přípravy jsou popsány v našem průvodci jak rekonstituovat peptidy.

Zdroje

• Raun K, Hansen BS, Johansen NL, Thogersen H, Madsen K, Ankersen M, Andersen PH (1998). Ipamorelin, the first selective growth hormone secretagogue. European Journal of Endocrinology, 139(5), 552-561. doi:10.1530/eje.0.1390552

Tento článek shrnuje publikovaný výzkum pouze pro informaci. Nejde o lékařskou radu. Všechny produkty na tomto webu jsou prodávány pouze pro laboratorní výzkum a nejsou určeny k použití u lidí ani zvířat v veterinární medicíně.